Starej barákZdeněk Breitenbacher
• Text
Koupil jsem si starej barák
celkem levnej byl, říkal mi ten realiťák, že jsem ušetřil Hezkej barák mám jenže zdá se že tu nejsem sám Zdá se, že tu se mnou bydlí
ňákej starej duch hejbe metrákovou židlí je tu těžkej vzduch, říkám si co s tím, asi ducha oslovím Říkám duchu ukaž se, já chci s tebou žít v míru nebudem si překážet, tak opusť svoji díru Není přece moje vina, co se tady stalo, dej si se mnou trochu vína, nenabízím málo Na půdě to zavrzalo, slyším tiché kroky srdce se mi rozbušilo, zestárnul jsem roky, duch už schází po schodech, vrže každá deska, najednou jsem ztratil dech - ona je to ženská! Krásná je a tajemná, posel starých věků jasné světlo v očích má, podává mi ruku nemusím se vůbec bát, čistá jako dítě a já bych teď strašně rád poznal její příběh Stojíme tu v rozpacích, já i tahle dáma náhle nevím co mám říct, či snad začne sama a tak sbírám odvahu, hledám jak mám začít asi jsem se zamiloval, tak to musím zkusit Možná že tím překvapím tu středověkou krásku, já se prostě nebojím a nabízím svou lásku ona je tím zaskočená, těžko hledá slova, ale já jí vytrvale říkám zas a znova To je naše příležitost, možná že už poslední, pojď a vem mě za ruku, dříve než se rozední Dovol mi tě políbit, zrušíme to prokletí, můžem tady v lásce žít další čtyři století |