Smutná rána opilcůTohle už se nesmí stát
aby ses mi mohla smát, že jsem nějak bez formy, radši odpočívat dovol mi. Hlava bolí víc než dost,
ty víš proč a teď máš zlost. Ani se ti nedivím, sám sobě se protivím. Ztrácím se a pomalu se ve sklenici rozpouštím, i když tě mám stále rád, tak čím dál víc tě opouštím. Brzy si sbalíš věci a nepomohou žádný kecy o tom jak se napravím a bude všechno jako dřív. Je to nemoc, se kterou už léta marně zápasím, nevíš jak se stydím, když se domů k tobě navracím. Nenávidím tvoje slzy, tak slibuju ti že už brzy určitě se napravím a bude všechno jako dřív. Na mé sliby málo dáš,
asi proto že mě znáš. Snadno slovo poruší, kdo je v tom až po uši. Nic nového pod sluncem,
těžkej život s opilcem. Snad mi jednou odpustíš, že jsem ti jen na obtíž... Tahle písnička kupodivu nevznikla podle nějakého konkrétního příběhu. Prostě jsem si jen tak hrál se smyčci a kytarami, až vznikl úvodní motiv. Říkal jsem si - to je ale smutná písnička. A najednou mě napadlo slovní spojení Smutná rána opilců, tak jsem začal psát text a pak jsem dokončil i tu hudbu. No a výsledek máte před sebou. I když to není podle skutečného příběhu, je to docela ze života... |