Černá limuzínaTi, co já vozím, nikam nespěchají,
nejsem závodník, vždyť spoustu času mají, schůzku, na kterou jedou, tu nezmeškají. Zvolna plujeme rušnými ulicemi,
lidé v poklusu - legrační zdají se mi, kolik falešných snů honí tady na zemi. Páni řidiči, klidně pospíchejte,
když vám zavazím, tak jenom zablikejte, já se nepohrnu, kam se nevlezu. Jsou i takoví, co se rozčilují,
že jim překážím, tak na mě vytrubují, kluku bláhová - však tě taky jednou povezu. Ti, co já vozím, nikam nespěchají,
jedu pomalu, vždyť spoustu času mají, schůzku, na kterou jedou, tu nezmeškají. Tak jsme na místě, dojeli na konečnou,
to, co nestihli, to už nedoženou, tak se rozloučím slovy "Jednou nashledanou". První obrysy téhle písničku vznikly den poté, co mi zemřel otec, tak písničku věnuji právě jemu. Přijel jsem do města, kde jsem se narodil, projížděl jsem známými místy a viděl jsem všechny ty spěchající a nervózní lidi kolem. V tu chvíli jsem pochopil, jak málo důležité je všechno, za čím se honíme. Tahle písnička nám má přinést nadhled nad všemi událostmi, které nám život přináší a které nemůžeme změnit, i když bychom si to moc a moc přáli... |